Rebarbora

Rebarborový cheesecake s posýpkou

Jako další jsem, z rebarborových receptů, jsem vybrala rebarborový cheesecake. Receptík jsem opětovně našla na Pinterestu, který mě proklikem odkázal na blog: https://zimtkeksundapfeltarte.com/2015/05/03/rhabarber-cheesecake-streuse/. 

Jedná se vlastně o posýpkový koláč s rebarborovo -pudinkovou náplní. Já jsem si původní recept trochu upravila. Na změny oproti originálu upozorním.

Nejprve jsem si připravila posýpku, nebo jak někdo říká žmolenku, nebo drobenku. 

Do posýpky jsem oproti originálu přidala žloutek.

Takto vypadá hotová posýpka.

Drobenku jsem odložila do chladu a připravila jsem si pudink. V původním receptu se do hotového pudinku přidávaly dvě lžíce zakysané smetany, ale já oproti původnímu receptu jsem do vychladlého pudinku přidala cca 400 ml tvarohu a sníh, který mi zbyl po použití žloutku.

Zde je pudink ještě bez tvarohu a sněhu.

Do mísy jsem si nachystala rebarboru s cukrem, ale protože jediné růžové kousky se odlouply spolu se slupkou rebarbory, tak jsem se rozhodla, že rebarboru lehce dobarvím kamčatskými borůvkami, které jsem sklidila před třemi dny.

Rebarbora po oloupání.

                    

Poté, co se rebarbora odležela v cukru, což se projeví spoustou šťávy, začala jsem skládat koláč. Formu o průměru 26 cm, jsem přes dno vyložila pečícím papírem a celou formu jsem vymazala máslem.

Na dno formy jsem dala cca 2/3 drobenky.

Na drobenku jsem navrstvila pudink s tvarohem a sněhem.

Na pudink s tvarohem přišla rebarbora (které obarvení moc nepomohlo)

A úplně nahoru zbývající posýpka.

Koláček jsem podle receptu dala na 50 minut do trouby vyhřáté na 150 stupňů. V receptu bylo 180 stupňů, ale mám horkovzdušku a vím, že ta hřeje trochu více.

Jak už jsem psala výše, z mobilu jsou bohužel naprosto otřesné fotky, foťák už naštěstí bude brzy v pořádku. Proto není vidět, jak úžasně a krásně koláček vypadá. Spodní tenounká vrstva těsta, na ní dost vysoká vrstva pudinkovo - tvarohové náplně, na ní šťavnatá rebarbora a navrch křupavá sladká posýpka. Docela si nedokážu představit, jak vysoká by byla vrstva pudingu, kdybych do ní nepřidala snad půl litru tvarohu.

Koláček je vhodný pro milovníky tzv. "mokrých" zákusků. Dopekla jsem jej pozdě večer a protože se ve formě docela živě pohyboval díky pudingové náplni, nechala jsem jej ve formě chladit do rána. Zřejmě za to může i tekutina z tvarohu, ale prochladnutím celý koláček zvláčněl a pudinkovo - tvarohová vrstva krásně ztuhla. Zákusek není ani nijak přeslazený, o což se stará jednak tvaroh a určitě i rebarbora. Dokážu si představit, že rebarbora by se dala nahradit angreštem nebo rybízem tedy nějakým výrazným, pikantním ovocem.

O předešlé galetce jsem napsala, že jí rozhodně zařazuji mezi oblíbené moučníky. Na tom stále trvám, ale kdybych se v jeden den měla rozhodnout pro jeden z těchto dvou zákusků, vyberu ten dnešní. 

A nyní tedy recept:

200 g másla 

100 g cukru (já dala moučkový)

300 g mouky (já dala polohrubou)

1 žloutek (do receptu jsem jej přidala)

Z uvedených ingrediencí vypracujeme posýpku (drobenku, žmolenku)

500 g rebarbory

2 - 3 lžíce cukru 

Nakrájenou rebarboru jsem nechala spolu s cukrem tak dlouho, až pustila šťávu.

2 ks vanilkového pudinku

600 ml mléka

4 lžíce cukru

2 lžíce kyselé smetany (já místo nich přidala 400 ml tvarohu President)

sníh z jednoho bílku (opětovně moje změna receptu, oproti originálu)

Pudink uvařit, vychladit pod folií, aby se neudělala "kůže" a buď vmíchat dvě lžíce zakysané smetany, nebo jako já vešlehat tvaroh a lehce vmíchat tuhý sníh.

Jak koláč sestavit jsem již popsala výše v obrázkovém postupu.

Moc chutnal mě i Maťkovi, dali jsme si k němu výborné kafíčko a pokud Vás přesvědčil a vyzkoušíte ho, tak přeji spolu s Maťkou, dobrou chuť.

Rebarbora

Rebarborová galetka s frangipane

Rebarbory je jako každý rok docela slušná úroda. Každý rok několikrát upeču bublaninu, dost jí rozdám, udělám marmeládu a zavařím jí, no a zbytek prostě zůstane na záhonku do zimy, než rostliny samy zazimují.

Letos jsem si řekla, že když už tak pořád hledám na Pinterestu inspiraci, tak se kouknu i na tu rebarboru, aby to nebyla jen ta bublanina a, mezi námi, docela kyselý džem.

Rebarboru jsme "podědili" po původním majiteli, jen jsme jí přesadili. Jedná se o odrůdu poměrně rannou a taky dost kyselou. Dokoupila jsem tedy ještě rebarboru novou, růžovou odrůdu, ale ta letos ještě nedorostla "sklízecí" velikosti.

Takže letos jsem ještě vzala za svou naši kyselinku a vyzkouším nějaké receptíky, o kterých jsem dosud nevěděla a ověřím v reálu, jejich výsledky. A snad zjistím, že rebarbora se hodí na víc, než na bublaninku.

První recept, který mě zaujal jsem našla na blogu: https://www.abeautifulplate.com/rhubarb-galette-with-orange-frangipane/ a jedná se o rebarborovou galetku.

Nejprve jsem si připravila těsto na galetku:

Nejdříve všechny suché přísady

přidat hodně studené máslo

promixovat, až vznikne drobenka

takhle těsto vypadá po přidání ledové vody

potom již jen na pracovní desce rychle zpracovat v bochánek a dát chladit

Poté jsem si připravila směs na frangipane:

třtinový cukr rozmixovaný s pomerančovou kůrou

přidány mouky, vejce máslo a aromata

a s výslednou směsí opět do lednice

No a než se vychladí těsto, nachystala jsem i rebarboru a zasypala třtinovým cukrem, aby vypustila šťávu:

A pak již jen vyválet opatrně těsto, tak aby se nezahřálo, nanést na střed frangipane, na něj rebarboru bez šťávy, okraj potřít vejcem a opatrně zahnout nahoru. Vytvořený okraj opětovně potřít vejcem, posypat plátky mandlí a třtinovým cukrem s pomerančovou kůrou a šup s tím do trouby na 190 stupňů na cca 50 minut.

Prý se dá jíst i za tepla, já ho nechala vychladnout do rána a může se podávat.

Mě bylo líto kůry zbaveného pomeranče, tak jsem z jeho šťávy udělala redukci s trochou cukru a  porce galetky s ní přizdobila.

Je to koláček pro ty, kteří milují "nesladké" sladkosti. Je neskutečně křehoučký. Nejdříve si člověk vychutná střed se šťavnatou rebarborou a mandlovo pomerančovým základem. U okraje pak čeká díky mandličkám a cukru křupavé těsto, které svou jemností zklidní ten výbuch chutí ze středu koláče.  

A nyní tedy recept:

Vánočně od nás

Tak ještě před tím, než vše zase uklidím do krabic ....

Všem přeji klidný konec roku a do toho nového roku 2018 vykročení správnou nohou a radost ze všeho, do čeho se pustíte 😉

Narozeninkový

Vnučka Viktorinka slavila své nádherné sedmé narozeniny a tak jsem se rozhodla jí upéct dortík. 

Poprvé jsem si zakoupila potahovou hmotu s mandlovou příchutí, jedlé třpytky, jedlý fix a jedlé gelové barvičky, to vše u fy SvětCukrářů.cz. Viktorinka má teď období, kdy se jí líbí jednorožci a tak jsem si na Pinterestu našla nějaké inspirace a pustila se do práce. Bohužel jsem si práci nechala na poslední chvíli a neuvědomila si, že potahovka, zvlášť, když z ní budu chtít vyrobit větší ozdobu, potřebuje čas na tuhnutí. Takže výsledek není pro mě až tak uspokojivý, jak jsem si přála, ale chuťově byl velice dobrý a Viktorka z něj měla obrovskou radost. A to bylo hlavní.

Připravené korpusy

Tady už s tvarohovým krémem

Tak to nakonec dopadlo

Hlavně, že se Viktorince líbil

Takto pak vypadal na řezu

A pro mě byly důležité všechny nové zkušenosti - na tvarování figurek si nechat dostatek času, aby detaily měly čas proschnout, pod potahovku vždy promažu máslový krém, který nechám pořádně ztuhnout, protože tvarohový krém byl sice chuťově fantastický, ale na potahovku fungoval jako teplo na sníh a pokud bych chtěla ještě takto zdobit, pořídím si potřebné nářadíčko, protože pokud není, jen těžko se dosahuje dokonalých hran a řezů. 

A hup do současnosti

Tak, ať se konečně nějak chytnu, ponechám tři roky staré vzpomínky na chvíli stranou a přesunu se do konce listopadu, kdy mě potěšilo pár posledních podzimních květů.

Starček  a bílá chryzantéma, vedle již odkvetlého bílého rozchodníku

Krásná kombinace barev, chryzantémka, kari koření a sedoulek, krásně kontrastují s listy již odkvetlé weigelie

Olověnec se na podzim barví do této nádherné barvy, čímž mi dělá
velkou radost. Osadila jsem jím prostor mezi keři jedlého živého plotu.

Je pravda, že teď je z celého jedlého živého plotu opravdu vidět jen ten olověnec, ale na to, že je letošní 😉. Z pohledu ze předu jsou v něm žlutý a červený dřínek, kustovnice, arónie, indiánské borůvky muchovníky) a rakytníky. Když jsem záhon dělala, tak jsem o líném zahradničení neměla potuchy, takže jsem poctivě vyryla drny, vše přeryla, přidala kompost a teď na zimu zamulčovala čerstvě sekanou trávou a slámou.

A tyhle "sluníčka" měsíčky mě nikdy neomrzí. Škoda jen, že foťák ty nádherné barvy trochu deformuje.

No a poslední obrázky z listopadu 2017 ukazují připravené jámy, na devět objednaných jabloní ze zahradnictví Spomyšl. Bohužel ani přesto, že jsem stromky objednala již v 8/2017 a poté třikrát urgovala, zaslány nebyly, ani přes opakovaný příslib, že "už" příští týden odcházejí. No nic, z jara vyrazíme ke Zlínu, kde se prodávají i staré odrůdy a na jiný, než osobní odběr už nedám.

Původně zamýšlený anglický záhon, tak vysněný a bohužel velice těžko uskutečnitelný. Není tak lehké osázet záhon vyváženě, tak, aby kvetl a zdobil po celý rok, nemluvě o finanční nákladnosti. Tak jsem po třech letech trápení zvedla ruce nad hlavu, našla všem stávajícím rostlinkám náhradní místa k růstu. Protože sem celodenně svítí slunce (jižní strana), rozhodla jsem se pro ovocné stromky. Vím, že to není zrovna přírodní, ale jabloně, byť staré odrůdy chci zakoupit na podnožích MM106, což je slabě rostoucí, ale hlouběji kořenící podnož, vhodná na zapěstování volněji rostoucího vřetene. Pro toto tvarování jsem se rozhodla z důvodu prostoru a také toho, že pozemek je u plotu se sousedy a nemíním je obtěžovat větvemi z klasicky rostoucí koruny. 

Jednotlivé díry jsem vykopala do 60 cm hloubky, cca 50 cm na šířku. Naplnila jsem je štěpkou z listnatého dřeva, drtí z dřevěného uhlí, zetlelou trávou s listím a granulovaným kravským hnojem. Bohužel na dodání slíbeného čerstvého hnojiva nedošlo. 

Vzhledem k tomu, že nakonec nedošlo ani k dodání jablůněk, má ta směs v dírách dost času prozrát. Vše pak při sázení doplním vlastním kompostem a zamulčuji. Doufám, že tak spolu s dalším pravidelným mulčováním posečenou travou a slámou, spolu se štěpkou z listnatých stromů, zajistím dostatečné zásobování živinami. Ale na to si ještě počkám.

O půdní magii zase příště. Povím vám, kam na ty rozumy chodím a příští rok chystám i testík, na který jsem si už na podzim chystala záhonky s různými druhy možností zkvalitnění půdy.